Rozbřesk z Kykuly

Kykula, s vrcholem 746 m n.m., se zcela oprávněně nazývá vyhlídkovým vrchem. Nedaleko slovensko-české hranice, v Lopenické hornatině v Bílých Karpatech, tam najdete i pohádkový pohled s prvními slunečními paprsky nového dne, rozpouštějící poslední zbytky ranního oparu v horách. Ty pravé Kopanice, s rozprášenými samotami v dolinách i na vršcích, se starými sady, potůčky a studánkami, kde staleté úvozové cesty zjara zavoní mateřídouškou a devětsilem, zasvítí podběly a petrklíči. S podzimem pak zavoní rozoraná země novými vůněmi, louky zfialoví celými koly ocúnů, kterým místní ve svém originálním nářečí říkají sirótky. Tam, u Kykuly, kde ještě vládne nad oblými horami a kopci jen posvátné ticho, které mohou prozpívat jen ptáci, hromobití a lidové písně a tichounký šustot motýlích křídel. Prchavá krása okamžiků svítání – to je časně podzimní panoramatický pohled na tomto obraze.