Sto tisíc žlutých sluncí

Tisíce smaragdových očí v okruží barvy staré mědi olemované žlutí okvětních plátků upřeně zírá, jak noc pomalu trhá další list z kalendáře. Vzácný ultramarin pokrývá nebe, zbytkový oheň prorazil nad horizontem a v tichosti dohořívá. Den je na pokraji svých sil. Noc sáhla po vypínači a škrtí světlo pomalým stmívačem. To se nechce jen tak vzdát, ještě se rozlévá v mráčcích, chvěje se na listech klonících se hlav slunečnic. Už těžknou víčka a den se ospale oddává blahodárnému spánku, aby se v temnotě noci zotavil do rozkvětu nového svítání.