Žítková, na pekněj rovnici…

Na východě jižní Moravy, v subregionu Moravské Kopanice, leží obec, jejíž obyvatelé jsou obdařeni zcela originálním nářečím, daleko od spisovné češtiny, ale i od nářečí Moravského Slovácka . Jedna z lidových písní dala jméno tomuto fotoobrazu. Stejným originálem je kraj v nejbližším okolí , s 669 m n.m. vysokým Žítkovským vrchem a uchvacujícím výhledem do jedné z přírodních rezervací Bílých Karpat. Smrkové lesy, duby , habry a bučiny, rozsáhlé luční porosty a pastviny, vzácná teplomilná květena a ohrožené druhy hmyzu, staré ovocné sady se skoro již navždy ztracenými a nyní znovuobjevovanými a udržovanými původními krajovými odrůdami jabloní, slivoní a hrušní, oskoruší, špendlíků. Název obci nedalo zde tak obvyklé žito, jméno souvisí se starým výrazem žítek neboli život, který tu byl povždy tak těžký a tak pustošený válkami a nájezdy divokých národů. Z historie si dnešní moderní horská obec a její okolí zachovaly nejen své osobité lidové pověry, pověsti, písně a malebnost, ale i dosud našeptávající tajnosti starých kořenářek, lidových léčitelek, zaříkávaček, moudrých vedomkyň, jak si říkaly po kopaničářsku, a které tu ještě nedávno po kopcích a v lukách sbíraly léčivé dary léčivého kraje.