Moravská krajina

O svátečních polednách polévka z lokšama, kopčisko erteplového saláta a řízek. Z pryčny v kuchyni sa natahneš a z kraja šporáka naleješ hlt vřelého chebzového čaju. Aj bys zadřímál, ale slunéčko svítí o život a žduchá ťa ven. V chodbě sa eště zehneš ke kýblu, gde sa ligoce řízná voda ze studně, trochu upiješ z plecháča a za chalupú sa rozčapíš pod rozpráskanú střešňu. Naďžgáš nedělní faju, zlehúnka popukáváš a rozvážně hledíš do kraja. Za humnem sa úvozem kodrcá žebřiňák z dvúma čérnýma koňama, na něm, na samém vrchu na seně, lapí tvoja předloňská galánka, bosky hongá nohama, ščúří sa na celú hubu a kýve na ťa. Z lesa vyšly stařenka z velikú nošú klestí na hřbetě a jak donde blíž, zavoláš, jak sa sluší a patří: tož pomož pánbu, kmotřenko! Bělučké ovenky bezstarostně šmatlú, nehaňby potforné, v divokých orchidejách a chvílama poslúchajú, jak větérek do hory vynášá přervané tóny huslí, břinkot cimbála a zpěv děfčice za dědinú z hlasem skřivana Fšecko sa to zmíšalo a do daleka tahne přes kvetúcí stráně bárskam. V hlavě sa ti vyrójily poslední slovéčka starosvětskéj pěsničky: „Bože nám pomáhaj, Bože nám pomáhaj, aby nezhynula moravská krajina“. A dyš padne podvečérní syrovina, poslepačky skováš zhaslú fajku do kapce u gatí, prolúpneš očiska……
A při návratu do své chaty hledáš wi-fi signál, doladíš Kabáty, pošleš 15 esemesek a v duchu jen nevěřícně kroutíš hlavou: zvláštní sen to byl, ani nevím o čem. O babičce?