Ještě nepokosená louka z okraje Vysočiny, v dáli okrášlená kopci a kopečky náhorní plošiny a skromným lesíkem na dohled. Strom – samotář, individualista, se rozhodl růst bez opory lesa. A darovat kousek stínu v budoucím letním žáru. Pocestným, i žencům s kosami, až přijde jejich čas. Přidaná hodnota ve vašem interiéru. Daň se z ní neplatí, ačkoli…..nějaký obolus to chtít bude.
Archivy: Panoramata
Tento krásný fotoobraz vás zavede na hřeben Zlobici, kopec jen malý kousek od obce Malhostovice v okrese Brno-venkov, poblíž Kuřimi. Dříve vojenský prostor s nízkou, jen devět metrů vysokou pozorovací plošinou, která stačila na sledování cvičících studentů z někdejší Vojenské akademie v Brně. Na Zlobici se už lidé o pozemky nezlobí jako dřív. Vojáčka nezahlédnete. Dnes se dá v klidu vychutnat … Read more
Kouzelná zátoka Soline, ostrov Pašman s velmi členitým, různorodým pobřežím, s mnoha dalšími klidnými zátokami, s olivovými a borovými hájky. Jeden z vegetací nejvíce obdařených ostrovů oblasti severní Dalmácie. O kráse místa se ví už tři tisíce let, tak daleko se datuje jeho osídlení. V pozdějších dobách, zejména ve středověku, se stával uprchlickým útočištěm. Z města Biograd na Moru před expandující Benátskou … Read more
Malý ráj na Zemi na pobřeží u chorvatské Božavy, velmi starého sídla s přírodním přístavem na zalesněném ostrově Dugi Otok, který je největším ostrovem severní Dalmácie. Borové a smrkové lesy, vinice, olivové háje, z nichž pochází olej s chutí i vůní tak specifickou, že jemu třeba jen podobnou nikde jinde nenajdete. Kousek ráje u vás doma.
V místní části městyse Batelov v Brtnické vrchovině je malinká, malebná víska Lovětín s ještě malebnějším okolím. Jen pár domků, chalup a stodol, zkultivovaná pole a široký obzor. A nad obzorem podvečerní mistrovské výtvarné dílo Akademického malíře. Cvakne spoušť a z přítomného, prchavého okamžiku je okamžik věčný.
Vskutku reprezentativní kus krajiny spojuje naše historické země, Čechy a Moravu. Ano, Vysočina. Jen kousek popojdete od silnice, zastavíte se poblíž božích muk s ochrannou stráží mohutných stromů, nadechnete se a v naprostém tichu dlouze pohlédnete do sanatoria. Přírodního sanatoria. Léčí všechno, tělo i duši. A léčí i jako fototapeta.
Kam letíte, mraky, když je tu tak pěkně? Až narazíte na Žďárské vrchy, vězte, že budete zastaveny. Nevidíte, že počátkem léta už zelená žloutne a prahne po vaší vodě? Lakomci. Anebo vám prostě nestačí kochat se jedním pohledným místem, když je jich na Vysočině tolik? Jemná krása, oblé nevysoké kopce, nepříliš hluboká údolíčka, smrky a obilná pole. Nic … Read more
Tisíce smaragdových očí v okruží barvy staré mědi olemované žlutí okvětních plátků upřeně zírá, jak noc pomalu trhá další list z kalendáře. Vzácný ultramarin pokrývá nebe, zbytkový oheň prorazil nad horizontem a v tichosti dohořívá. Den je na pokraji svých sil. Noc sáhla po vypínači a škrtí světlo pomalým stmívačem. To se nechce jen tak vzdát, ještě se rozlévá v mráčcích, chvěje … Read more
Ráno už si dávno protřelo oči, padlou rosu povzneslo do výšin a zformovalo v bílá oblaka, kterými se tak rád zdobívá nebeský blankyt. Zálibně shlíží na malý Ubušínek, podhorskou vísku poblíž Rovečného. Láskyplně zdrobnělý název pro místo plné pohody. Jiný svět! Vesnická památková zóna lidové architektury, omítnuté roubenky, kamenné podezdívky. Zelené pastviny široko daleko. V polovině 18. století se … Read more
A hledá se dlouho, odjakživa. Hledá se všude a všemi prostředky. Pomocí vědy, víry, poezie i drog. Nebo i bez nich. Párkrát už byl nalezen, ale nová generace vždy připsala další odstavec, nebo ho docela roztrhala na marné kousky, když pochopila, že je jen torzem, mnohdy i falzem. Nekonečno Věčnosti nelze popsat v úplnosti. Naštěstí. Pohled na hvězdné nebe zbavené … Read more
Ne, ještě se tak nejmenují. Ale mohly by. Noc zpívá svou půlnoční píseň, odtud až tam roztáhla draperii z tmavomodrého sametu. Látka je to stará, prastará, snad víc jak 14 miliard let. Vetchá a prosvítavá. A ještě ji možná někdo rozpíchal špendlíkem. Aby se děti nebály tmy tmoucí. Dírkami prosvítá, poblikává a mihotá svit nebeských svící. Mrká a třpytí se … Read more
Nejjižnější část republiky, kdysi tu bývalo teplé, mělké moře, zůstaly hluboké spraše a vespod vápencové usazeniny, které tak svědčí révě. 23 vinohradnických tratí, víc než 550 sklepů, to už stojí zato a na trať vyrazit. Ale ještě nedozrál čas, ani réva. Ještě hrozny nedorostly a nebyly pod rukama umělců proměněny ve starobylý, aristokratický nápoj, který rozpouští starosti a nutí … Read more
Zdá se, že krása je absolutní. Je slovo polopravda, ale není slovo polokrása. Krása buď je, nebo není. Nic napůl. Je výmluvná, ačkoli hluboce ponořena v tichu. Nezávisí na jediném tvaru, ani jedné barvě. Není výjimečná, neboť je všude. Výjimečné je však oko, které vnímá. Dívej se a uvidíš. A uvidíš-li, patříš ke šťastným a fotoobraz doma ti to … Read more
Na jihozápad od horňácké obce Suchov na úpatí Bílých Karpat je 19 hektarů květnatých luk národní přírodní památky. Zvonky, divoké mečíky a kosatce, kudlanka nábožná a vzácní motýli. Nádherné solitérní duby, aby i v zimě byla louka radost pohledět. A jedna z našich nejvzácnějších orchidejí – vstavač mužský s jeho marnými nadějemi opředenými, usušenými a rozdrcenými hlízami sugestivních tvarů. Obliba v lidovém léčitelství přetrvala … Read more
Stvořitel prý 6 dní pracoval a sedmý den odpočíval. Ale výsledky tomu neodpovídají. Při pohledu na bělokarpatské louky je zcela zřejmé, že se nejednalo o práci, ale snění. Umělec nikdy nepracuje, umělec sní. A tak vznikly Bílé Karpaty se vším všudy. Sněním. A když se pak probral, uviděl, že dílo je dobré. A lidé dodnes vzdychnou – víc než dobré!
Morava a její ramena, osa Slovácka. V jeho srdci temná, jen v ramenech klidně plynoucí, osvěžující voda, jejíž každá krůpěj nese šťavnaté, křehké, křupavé vůně jasmínu, májové růže, třešní. Chanel č. 5. Parfém i kraj stejného srdce a stejné síně slávy. Objekty obdivu a lásky. Tvůrce parfému, ruský emigrant, potomek alchymistů carského dvora, byl na Moravě. Asi. Určitě.
Dokonalost. Touha po ní je vrozená. Čeho je dosaženo dnes, je zítra jen hrubé, směšné, nefunkční a nedostačující. Nejen Microsoft by mohl vyprávět. Jak to, že strom je dokonalý dnes, byl dokonalý včera a bude dokonalý i za 100 let? Dokonalá myšlenka byla dokonale ztělesněna. Nezastará, nezevšední, nevyjde z módy, nic netřeba změnit, ubrat, ani přidat. Poctivé inovátory to přivádí … Read more
Půvab, který se nemůže opírat o úbočí hor, se musí v odstínech zelené rozlít do prostoru, jako čerstvě položené, uhlazené prostěradlo bez varhánků, záhybů a hrbolů. Rovina tu není široširou staroruskou celinou, lužní lesy tak nepodobné pralesům Amazonie a kos se nevydává za ptáka Ohniváka. Ale důstojnost krásy je stejná. Na světě je tolik věcí, které jsou krásné. Je … Read more
Lanžhot je nejjižněji položeným moravským městem, poblíž soutoku Moravy a Dyje. Leží na staré hraniční křižovatce obchodních cest. Zemská stráž je překlad jeho starého, výstižného, německého názvu. Mnoho vojsk tu pošlapalo cesty i pole, hojně útoků se tu odehrálo. Tady však probíhá poslední útok světel dne na přicházející stíny noci. Jediný útok, jemuž se dá zatleskat.
Obilné pole zjara s nekonečným počtem ještě zelených, nedomrlých klásků. Osamělé stromy napoví poutníkovi, kudy asi vede cesta k prvním kopcům, jež se zvedají z rozlehlých rovin. Slunko padlo k obzoru jak anděl a nad krajem se omluvně pýří nebe v předzvěsti noci. Tma je už za vršky a čeká. Tak zase až zítra.
